Nalezeno 91 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Je ráno, mě však nechce se vstát, je krásný den, ale nemám chuť se smát.
Tvář bledou mám a do breku mi je, cítím chlad, srdce mi už skoro nebije.
S posledním setkáním skoro se zastavilo, na tisíc kousků téměř se rozletělo.
Přilétl jsi jako kulový blesk - rychle a nečekaně. Rosvítil jsi můj prázdný život a rozbušil moje zlenivělé srdce. Bylo mi krásně, nevýslovně nádherně, nepředstavitelně. A stejně jako kulový blesk jsi zmizel a zanechal po sobě strašnou spoušť. Tma, smutek, samota. Ale nelituji toho, protože jsi mi dal poznat lásku se vším všudy, nemůžu tě nenávidět.
Poslal(a) lucciiiinka | 8.12.2004 | hodnocení 82% (EMAIL 29 x)
Já měla Tě ráda,
já chtěla Tě mít,
já nechtěla jen kamaráda,
který uměl by jen snít.
Jsem jen holka obyčejná,
a přeci jiná než ostatní.
Jsem stále svou a stále stejná
a nedokážu jen tak říct:
"Lásko, měl bys už jít".
Já nedokážu zapřít lásku svou,
já neumím říct, "Lásko, nechci Tě".
Já umím jen hledat
a o lásce snít.
Nebyl jsi první a ani poslední
kdo lásku mou chtěl mít.
Tys dokázal jen přijít a říct:
"Sbohem, má lásko, já vracím ti tvůj klid".
Kdo nepoznal lásku a její bolest, nemůže říct žil jsem a miloval. Kdo tohle poznal, může být hrdý na to, že žil, i když mu láska přinesla jen bolest, i za to stojí přeci žít.
Už nepíšeš mi "Mám Tě rád",
z lásky krásné zbyl jen prach,
vítr do něj lehce dých,
s ním odfoukl i můj smích,
teď už jenom vzpomínám
jak jsi říkal "Mám Tě rád".
Sbohem a nezapomeň, co jsi mi dal, snad pochopíš to, co jsi nikdy nechápal,že ten kdo nejvíce má rád nedokáže odejít jen tak!
Sbohem a nezapomeň, co jsi mi dal,
snad pochopíš, co jsi nikdy nechápal,
že ten, kdo nejvíc má rád,
nedokáže odejít jen tak.
Přestan se o mě zajímat, už mi ani nezkoušej psát.
A když se potkáme doufám, že už se nebudem znát...
Tak moc bych chtěla být jen tvá, tak moc jak hvězdy jediná. Tvý rty jsou rudé, horké, toužící, mé srdce malé po velké lásce plačící. Na černém nebi jedna hvězda zářící, já zkouším pod tou hvězdou žít, proč jen mé srdce zklamané má v srdci je tvůj obraz mít. Zkus na sebe se podívat, zkus představit se lásce. Vidíš tu hvězdu pod tebou? To jsem já a ty jsi její vládce!
Proklínám každou minutu, co jsem ti věnovala
proklínám rok, kdy jsem tě milovala.
Myslela jsem, že ty mě též
ksakru... proč jsem nepoznala že mi lžeš?
Pláču
Dnes večer neusnu, nebudu spát
slzy si neutřu, nebudu se smát
vždyť já Tě měla ráda, Ty jsi to nepoznal?
Vždyť já Tě milovala, proč jsi to nepoznal?
Pláču, protože mě nemáš rád,
pláču, protože si mě naučil milovat.
Sbohem lásko! Byly to krásné chvíle s Tebou, jen škoda, že tak rychle uprchly. Usměj se lásko! Pak celý svět roztaje Ti u nohou pod tím návalem krásy, tak jako já. Neplač lásko! Já vím, nebudeš. To jen já pláču. Víš, mě to bolí. Žij šťastně lásko! Alespoň Ty, když ne já, žít a milovat toho, kdo nechce, toť krutější nežli smrt. Nemrač se lásko! To Ti nesluší. Já pravdu mám. Ty nechceš se mnou kráčet světu vstříc. Jde tedy sám. Podívej lásko! Kolem je plno kvítí, proč utrhl jsi právě mě, když jsi mě nechal uvadnout. Vzpomínej lásko! Na krásné chvíle, které jsme prožili, které jsme ztratili, které už nenalezneme. Utop se lásko! V mých slzách bolestných jež po nocích jsem vyplakala. Až obejme Tě jejich ústa a žal. Tak snad poznáš jak mnoho jsem Tě milovala. Sbohem lásko! Pluj světem ve vírou spředené lodi a nalezni cestu, co vede šťastným životem.
Vím, že láska je moc křehká a neupřímnost kámen, který ji tak moc a často ničí. A člověk většinou nemá druhou šanci, i když se toho balvanu zbaví. Někdy to totiž trvá moc dlouho....moc.Vím to,protože se mi to stalo...A moc mě to mrzí, a mrzet nepřestane.
Jak dva lidi vzdálení od sebe sotva půl metru,
může dělit vzdálenost tisíce kilometrů...
Dala jsem ti celé srdce, jen pro tebe jsem žila, chtěla jsem s tebou cestou života jit, proč mám se trápit dál, proč slzy mám prolévat... nestojíš mi za to... když ti má láska není dost dobrá. Sbohem dávam ti. Ještě musím říct, kdyby ti někdo vytrhl srdce z těla, tak to ani nepoznáš, protože žádné nemáš.
Mé srdce je prázdné, v mé ruce už tvá není, proč jsi mě opustil, vždyť jsme byli zamilovaní!
Teď sklaním šíji svou,
pro tu svou lasku jedinou,
ať ukončí trápení mé jediné,
té které je mé přání tak vzdálené.
však ona rozhodla se, ukončit vztah naší lásce.
Já nemam jí to za zlé, i já vím co cítí k lásce své...
Lásko moje, co se stalo, že se srdce rozplakalo. Tvůj odchod mě bolel víc, než to slovy mohu říct!
Na cestu za láskou ihned vejdu,
přeji narazit tam na svůj sen,
snad Tebe já na konci najdu,
to si přeji každý den.
Snad svůj sen já tam potkám,
a s tebou se setkám,
ve světě plném lásky,
kde stále měníme si masky.
Však to se nikdy nestane,
a jiná tě dostane.
Tak sbohem říkám svému snu,
a sbohem v něm tomu dnu.
Poslal(a) Nikikikinka | 8.11.2008 | hodnocení 66% (EMAIL 5 x)