Nedokážu zapomenout

Proč sis musel s mými city jen hrát?
Dodnes se to mé srdce snaží ustát.
Já už se nedokážu přestat ptát.
Musím i neustále sama sobě lhát.
Začínám se své budoucnosti víc a víc bát.
Já už nemám sílu se s osudem prát.
Vedu s ním boj, který snad ani nemůžu vyhrát.
Kdybych si tak mohla něco přát...
Já chtěla bych se Tvou "slečnou" stát.
Zahrnout Tě city a svou lásku Ti dát...
Být Tvou oporou, s Tebou se smát...
Tak proč mě nemáš taky rád???

Je to básnička pro někoho, na kom mi nade všechno na světě záleží, ale koho snad nikdy nebudu moct mít =o(