Přijde Jan Nedvěd za doktorem a povídá: "Pane doktore, já když slyším písně svého bratra Františka, vždycky se mi postaví." Doktor: "Hmm... No tak počkejte, mám tu ještě jednoho pacienta, který tu byl před Vámi. Za chvíli se k Vám vrátím a vyřešíme to." Doktor jde za plentu, kde sedí František Nedvěd a ten povídá: "Pane doktore, když slyším písně svého bratra Honzy, tak se mi vždycky postaví." Doktor se zamyslí, po chvíli roztáhne plentu mezi nimi a povídá oběma: "To bude asi tím, že hrajete takový píčoviny!"