Dívám se přes okno a vidím, jak první kapky padají na sklo.
Venku je parno a příroda touží po vodě tak, jako já po Tobě.
Dívám se na déšť, dívám se přes okno a myslím na ty kapky.
Myslím na ten déšť a myslím na Tebe, chybíš mi.
Venku prší stále víc, příroda saje vodu a za oknem je duha.
Myslím na déšť a na Tebe, na přírodu, která dostane co třeba.
Myslím na sebe a toužím po Tobě jako příroda po vodě.
Proč nejsi jako déšť, nepršíš z nebe tam, kde po Tobě touží.
Vyšla bych ven a celá bych zmokla, protože tak bys mě obejmul.

Poslal(a): Haňulka, 6.7.2003