Ať už je to jakkoli, chci ti něco říct...
Může to být cokoli, nebo taky nic...
Zní to jako bláznovství, možná jako sen
Malý příběh šílenství není všedním dnem
Moje srdce vždycky chtělo lásku velkou znát
Co si ale umanulo, nechce se mi zdát
Chce jen Tebe, Tvoji duši,
Tvoje tělo, Tvoje oči.
Tvůj smích i Tvoje slzičky,
Nároky i ručičky.
Bylo vždycky naročný, vzdyť je taky moje,
a nechce byt poslušný, pěkně to s ním šije...
Uz mu není pomoci, jak se dlouho zdálo,
nepomáhaj proroci, vezu ho na ARO.
Až mi ho tam uzdraví a bude zase bít
mou láskou tě zavalí, možná budeš klít.
Nečeká však na klení, nedá se na modlení...
...bude tě chtít zas, ujmi se ho včas...

Poslal(a): Hojka modrooka, 20.6.2006