Nemohu si pomoci, tolik moc Tě miluju.
Ale vždyť jsem jen člověk a taky často chybuju.

Chybuju já a chybuje i moje srdce...nevím...
Miluji Tě, moc, ale zřejmě Ti to nikdy nepovím.

Jenomže moje srdce si vybralo právě Tebe.
Kdybych mohla, vynesla bych Tě třeba až do nebe.

Pomalu ztrácím sílu, už dlouho mě bolí srdíčko.
Proto Tě moc prosím, všímej si mě, alespoň maličko.

Ale pokud to tak nechceš, nemůžu Tě nutit.
Třeba se někdy s myšlenkou na Tebe přestanu ráno budit.

Třeba na Tebe jednou definitivně zapomenu.
A třeba si už na Tebe nikdy nevzpomenu.

Ale já vím, že se tohle nemůže nikdy stát.
Třeba je mým osudem v noci se mi o Tobě stále zdát.

Poslal(a): lienka, 27.9.2005