(grázlík, 11.9.2005, Romantické texty)
Políbila mě zas múza básníka
a vznikla "Báseň pro radost",
někdy, ač mlčením člověk nic neříká,
úsměvem toho řekne moc.
Přeju Ti lásku
a jsem ráda, že jsi,
jsi moje štěstí
a mám Tě občas plné sny.
Láska, však není co mě trápí,
jen někdy v koutku potají,
vzpomínám, jak mi šeptají,
polibky Tvoje rty,
díky "lásko", že jsi.
V nepravou dobu na nesprávném místě,
žít jenom teď a neřešit příště,
ráno zas Tvůj úsměv na tváři,
mi celý den můj rozzáří,
díky "lásko", že jsi.
Nic nežádám, nic nepřeju si,
a že mi občas nerozumíš,
možná jsem jiná, možná stejná,
obyčejná si uvědomíš.
Tak ať se máš krásně a láska Ti vzkvétá,
ať jsi moc šťastný to chci,
nic nežádám, nic nepřeju si,
stačí, že blízko jsi.