Už je to dávno, co jsi potkala chlapce, který tvé srdce v klidu nenechá.
A ty to víš. On v tvém srdci navždy obrovskou stopu zanechá.

Pokud ho opravdu miluješ, snaž se mít radost a dál ho miluj.
On je kluk tvého srdce, proto o něj dnem i nocí usiluj.

Jen se své lásky nevzdávej!

Nevíš, jestli je ti souzeno jeho lásku poznat.
Snad proto máš strach mu svou lásku vyznat.

Jsi plná citů, které jsou hluboko uvnitř tebe.
Ale ty ses nechtěla takhle bezhlavě zamilovat, snad proto proklínáš právě sebe.

Ale přesto se své lásky nechceš vzdát!

Jenže už je pozdě, nic nevrátíš zpět.
Radši se dívej dopředu, na budoucnost svou hleď.

Ale ty si přeješ, aby se právě ON tvou budoucností stal.
Místo toho tě trápí láska nešťastná, v srdci máš žal.

Své lásky se však ani teď nevzdávej!

Cítíš se jak uvězněná ve svém vlastním těle.
Nemůžeš dýchat, už necítíš se zdaleka tak skvěle.

City jsou zmatené, duše prokřehlá, srdce se bouří.
Ne, není to žádný hřích, že po něm tvoje srdce touží.

Ale přesto se své lásky nehodláš vzdát!

Nevíš, co dělat už máš, chtěla by jsi jen řvát.
Ty už nemáš ani sílu se o svou lásku rvát.

Máš srdce zlomené, snad se nikdy nezahojí.
Po nocích brečíš do polštáře...moc tě to bolí.

Však lásky své se ani teď nevzdáš!

Každý říká: Netrap se, on si tě nezaslouží.
Co máš ale dělat, když po něm tvé srdce moc touží.

Stále o něj usiluješ, ale nic se neděje.
Mnohdy říkáš si: Snad zbejvá mi naděje.

Vydrž, jen se své lásky nevzdávej!

I když se ti čím dál víc věřit nechce, nikdy neztrácej naději.
Nezapomeň přeci, že naděje umírá poslední.

A tak zůstáváš láskou hlubokou uzavřena svému trápení.
O jiného kluka nestojíš, říkáš si, že žádný jiný pro tebe ten pravý není.

Snad proto se své lásky nechceš vzdát...kdoví...
Zeptej se svého srdce, třeba ti to někdy poví.

Nezapomeň, že láska je vzácný cit, proto ji jen tak někomu nedávej.
Pokud opravdu ze srdce hluboce miluješ, své lásky se NEVZDÁVEJ!
NIKDY!

Poslal(a): lienka, 17.8.2005