Ptám se sama sebe, jak začít znovu, každý den si připadám jako bych se narodila nanovo a dostala další novou šanci,na to jak si udělat ten život hezčí a příjemnější, každý den si říkám, tak teď už začnu jinak a lépe, ale čím začít, jak začít, jak se soustředit a přijmout sama sebe a mít se ráda takovou jaká jsem. Hudba hraje mi každý den, je to má každodenní motivace jak se zvednout z postele a něco dělat, jak zvednout zadek z místa, na kterém sedím a posunout ho dále výš. Pak přišel on, měla jsem se dobře, dřela jsem na sobě a najednou jsem na sobě viděla změny, které rozhodli za mě. Koupila jsem jízdenku a než jsem nastoupila do vlaku má nervozita převažovala, po cestě z okna jsem si říkala co to vlastně dělám, že jsem blázen, ale vzápětí jsem si uvědomila, že právě to je to co se mi na sobě líbí. Každý by nesedl do cizího vlaku, který vede někam přes 450 km pryč od domova, kde nikoho neznáte. Řekla jsem si, že když už jsem zvládla všechny překážky, které mi chtěli zabránit toto uskutečnit, tak zvládnu všechno. Přijela jsem na místo, vylezla ven z vlaku, má nervozita byla obrovská, prosila jsem a hleděla vstříc, ale nikdo nikde, pak najednou objevil se v dáli on, šel naproti a já pomalu k němu, nervozita zmizela, on políbil mě na rty, tak něžně a s radostí. Vše se zdálo být jak nahrané na pásce z filmu snílků, naše těla mluvili sami za vše. A teď, když kouknu na společnou fotku, chvíli se do ni zahledím, vidím jak šťastný jsme byli jako tým. Teď cítím se být zase sama, chybí mi ty večery kdy smáli jsme se kravinám, kdy hladil si mě po kůži a mě naskočila husina, to ranní probouzení se vedle Tebe, jak méďa zmuchlaný si byl. Chybí mi tvé nedokonalosti, které i přesto, že mě štvaly, tak jsem je měla ráda. Ale bůh je spravedlivý, anděl při mě stojí a já věřím, že to vše co proběhlo a probíhá mezi námi má svůj důvod a věřím, že vše ukáže čas a já touto dobou najdu a budu žít šťastně po boku se svou spřízněnou duší...jako žijí labutě!

Poslal(a): Petuta, 30.3.2015