Připadám si jako bych procházela labyrintem, nevím kudy kam,všude jen kameny,polámené větve a propasti.A tak smutně sedávám na studnu kamenou a jen se ohlížím za sebe samotnou,kdo mi pomůže se zvednout,kdo mi ukáže cestu do země nezemě.Pomalu upadám k zemi zemské, do bláta s kaluží,kde obraz můj se odráží.Vzpomínky se vracejí,moje srdce uplakaný, jež bolest prošlo si.Muzika hraje mi,jen ploužáky to jistí,pláč ukojí a mě se uleví.Smích to vše vyléčí,náladu to vylepší.Jdu si cestou svou,snění je moje dění,oči mé to vidí a tak si jdu zatím.Chtíč je velký pojem mezi náma,ale i tak se dá skoulit do klubíčka.Pozhasím všechna světla,otevřu si okna dokořán,chvíli pozoruji hvězdy,svítí si jako by jim patřil celý svět,a v tom já usínám,měsíc mě hlídá a mé sny proplétá...:)

Poslal(a): Petuta, 7.8.2012