Sluchátka v uších, písně se slovy, který mají smysly.Hned je vše v obraze krásných, nandat růžové brýle kde neexistují zlobi.Číslo 8 co mě doprovází,každý jsme nějaký.Vidíš,uslyšíš tu sloku co mi hraje v hlavě, jak málo stačí k radosti.Miluji déšť, proto v něm tančím, miluji Tebe, proto jsem Tě vyškrtala ze své mysli.Ptám se proč, nevidím víc než stíny naších těl.Všichni pocházíme labyrintem snem,vyhnat to ze sebe,pak západ slunce vysvitne a měsíc do oblak,kde hvěždy se usmívaj na panelák.Změnil si mě,změnil si můj život, hlava mi to nebere,člověk si prostě nevybere. Miluju Ty situace, kdy pociťuju krásu své duše,když v ní motýlí křídla poletující se k citům a touze své,stroskotají na obloze.Tolik otázek já ještě mám,že nevím kudy kam.Má hlava,mé uši neustále slyší tvůj hlasy nekonečný.Si má poezie, si můj stín co doprovazí mě každým dnem i nocí úplňkovým.Galaxie veliká jak zeměkoule nesmrtelná.Já čekám, já sním o tom jak krásné je mít klid.Po paloučku po tichoučku odcházím já v dálce kopců Mount Everstu.

Poslal(a): Petuta, 17.6.2012