Když vzpomenu si na Silvestr je mi těsno....jak nám dvoum bylo nepopsatelno.Ta touha, ta vášeň po tom druhém...ten chtíč se ho dotýkat, něžně hladit, líbat.Když něco hrozně chcem, nedostanem to.Ale pak přijde situace,kdy najednou z ničeho nic se stane pro nás někdo nebo něco tak důležitého v našem životě,že si nemůžete připustit,aby najednou to štěstí uteklo.Stačilo málo,a i po chvilce zjistíte,že to je ten,s kterým vidíte to nádherné, co jste nikdy neviděli, poznáváte nepoznané.Pak,ale přijde jeden malý háček, jedna neshoda a už se to s Vámi vleče, vy se trápíte, bolest Vám nedá spát, ti dva se neustále chytají každého špatného slova,hádají se.Čekáte, ale nic se neděje, snažíte se, ale zbytečně. Říkáte si, stojím vůbec za něco tomu člověku, cítil ke mě někdy něco.Váše trpělovost se zmenšuje,to čekání je dlouhé,týden,pak dva..ani se pořádně nevidíte,to krásné pomalu mizí v dálce.Nemůžete spát, jíst, pláčete minutu co minutu, den co den.Nevíme jak dál,čekat...?ale znáte ten pocit,když s někým strašně chcete být a nemůte s ním být v tu danou chvíli.Člověk někdy řekne a udělá věci,které by nikdy neudělal,ale prostě jen neviděl jiné řešení,nevěděl jak dál.Ano každej umí být hrdina,ale hodinu po tom co to napíše nebo udělá,ho to tak skolí a ublíží třikrát víc než kdyby počkal,jestli se to vyřeší.Třeba mohli být znoovu štastný, třeba by se to dalo nějak vyřešit, promluvit si o tom,co bylo špatně a napravit to...ale to vše už je jen Třeba.Ten druhý už se bojí,ten druhý už je natolik ublížený, že už to odmítá, i když mu někde v hlouby duše srdíčko říká něco jiného.Já jen vím,že svou šanci už jsem promrhala,ale věřte mi,kdybych mohla udělám cokoliv,jen abychom mohli být zase spolu a já se mohla vedle něho znovu probouzet...s láskou P.

Poslal(a): Petuta, 16.2.2012