Když v brzkém jitru Tě po tvářích laskají
letního sluníčka paprsky hřejivé
a do hebké pleti se vpíjejí potají
krůpěje rosy, tak příjemně chladivé.

Pak v ten okamžik prchavý i vlídný vánek Tě pohladí,
lehce dýchne Ti do vlasů a rty Tvé planoucí
svým letmým polibkem něžně Ti ochladí.

Tehdy rád byl bych paprskem, vánkem či krůpějí,
ránem i nocí vedl Tě loukou i lesem.
Není to lehké, když dva stále se míjejí….
Snad již vše marné, ale já z kamene nejsem….

Poslal(a): Jarýsek, 5.4.2005