Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Ses blba! Ses tak dementne blba krava! Asi jako vsechny zensky! Proste ten prvni chlap co sice nedokaze rict co citi, ale postavi barak. naproti tomu nejakej prolhanej kundoliz, kerymu z tlamy kapou jen lzi. je sice uzasnej milenec, ale jako chlap je uplne k hovnu. Se prober a odpros toho svyho chlapa na kolenach! nejlip kazdej weekend!!!
20.7.2010 21:28 | stoneface
Ahoj.Po přečtení tvého článku jsem ani polknout nemohla.Poprvé v životě jsem zažila co je to opravdu milovat a o lásku jsem přišla.Podobná situace jako u tebe.Jsem taky rok sama a myslím si,že člověk nemůže zapomenout.To nejde.Když někoho doopravdy miluješ pak je to na celý život.Pokud ale lásku neopětuje i druhá strana,pak je dobrý se na to vykašlat.Kdyby totiž ten dotyčný za to stál a zasloužil si tě,tak o tebe bojuje!Hoď minulost za hlavu-právě proto,že život je krátký.Ale nebuď taky s někým jen proto co uvádíš,pokud k němu necítíš víc!!!Hodně štěstí!!!
26.11.2008 22:10 | úživatel neexistuje
To snad ani nepotřebuje komentář. Vím, co je milovat a trpět kvůli lásce, proto tohle napro100 chápu...
Dávám Ti desítku !!!
17.1.2006 16:16 | úživatel neexistuje
To je neuveritelne jak jsem se v tom nasla. Ziji s cizincem jiz 5 let je odeme mladsi o 24 let a myslela jsem si ze ho miluji Vim ale ze on vice miluje me . Chtel si me vzit, jenze ja nechtela , jelikoz jsemsi myslela ze to chce kvuli papirum. Odjela jsem do ciziny nyni ja a bezhlave se zamilovala ale zase opak do 14 let starsiho pana , ktery me ma moc rad. jenze ted mam vycitky svedomi tak jako ty, lidi mi radi jdi za svym srdcem, Jenze ja nevim zda mam rada toho mladsiho, nebo jsem s nim jen ze soucitu.Presne jako ty je to problem.
Drzim pesti at to spravn vyresis, synove rikaji, neotacej se jdi vpred. je to tezke ale radim to same. Jdi vpred.
12.9.2005 19:56 | úživatel neexistuje
Také jsem si přečetla tvůj článek a musím říct, že jsem byla v úplně stejné situaci jako ty. I když jsem se svým bývalým přítelem byla "jen" 3 roky, bylo to hezký, měla jsem ho moc ráda, i on mě snad miloval, ale jednou jsem potkala někoho jiného a bezhlavě se do něj zamilovala. Byla jsem zamilovaná až po uši, vídala jsem se s ním každý den, ale když jsem večer odjížděla domů, měla jsem vůči přítelovi výčitky svědomí, protože jsem věděla, že na mě doma čeká a těší se na mě. Takhle jsem to vedla skoro 3 měsíce, za tu dobu jsem byla pořád nervózní, ubrečená a nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem dělat nic, pořád jsem brečela, nejedla, nespala, zhubla jsem 10 kilo. Bylo to strašný, myslela jsem, že se z toho nikdy nedostanu. S přítelem jsme bydleli u mých rodičů, společně jsme stavěli domek a já nevěděla, jak to říct přítelovi a hlavně rodičům. Byla jsem ale rozhodnutá, že budu s tím, koho miluju! Udělala jsem to, řekla jsem přítelovi i rodičům, že už to není jako dřív, že už se nemilujeme a náš společný život nemá budoucnost. Rozešli jsme se, oba jsme to obrečeli, protože jsem věděla, že ho mám ráda, ale být s ním jen ze soucitu nebo toho, že se bojím rodičů, nic nevyřeší. Musela jsem si nést následky sama. Když jsme se rozešli a on se odstěhoval, všechno ze mě spadlo. Zůstala jsem s přítelem, kterého miluji nadevše na světě a nevzdám se ho, protože jsem o něj tak dlouho bojovala a můj boj se nakonec vyplatil. Bude svatba. Jsem nejšťastnější na světě, že to takhle dopadlo. A proto bych ti chtěla poradit, abys nezůstávala s tím, s kým jsi jen ze soucitu nebo proto, že si myslíš, že bude dobrým tátou. Jdi za hlasem svého srdce. A uvidíš, že se to vyplatí! držím ti pěsti, abys měla moře štěstí. Když budeš mít chuť si popovídat, klidně napiš na mail Barunka2@seznam.cz
3.8.2005 13:52 | úživatel neexistuje
Opravdu moc hezký příběh a v životě dívčího srdce, asi nic neobvyklého, jako bych ho psala já sama, až na to, že jsem ten svůj 6ti letý vztah už nedokázala držet a s naprosto klidným srdcem jsem zbořila, to co jsme postavili, vlastně to nic nebylo, život po úbytovnách a o dětech a svatbě jsme spolu téměř nemluvili a pak přišel on a ukázal mi všechno, o čem jsem za celých 6let neměla ani zdání a tušení. O to však jak byl krásný začátek o to smutnější byl konec, dnes jsme jen přátelé, takový větší, doteky a objetí k tomu tak nějak patří a v jeho náruči zapomínám, že to byl nedávno on, kdo mi řekl, že náš vztah nemá budoucnost a obrečeli jsme to jak malý děti oba, dnes už na něj tolik nemyslím, nemůžu, musela bych se zbláznit, usoužit a ubrečet, možná mu budu jednou vděčná, že mi dovolil žít vlastní život, i když to pro mě v tu chvíli bylo jak pro neplavce první tempo v moři.
6.7.2005 10:31 | úživatel neexistuje
To mi spadl kámen ze srdce, že v tom nelítám sama.Máme asi příliš široké srdce - jinak si to neumím vysvětlit.Rozumím ti, protože něco podobného prožívám. Drž se a prožij život ke své cti, ale také tak, aby jsi měla na co v životě vzpomínat.
25.6.2005 23:25 | úživatel neexistuje
Po tvém článku mohu říct,že opravdu život si s námi zahrává!Mohu říct,že mám obdobný problém, s tím rozdílem,že jsem si vzala druhou lásku kterou miluji a objevila se i ta první,která mi komklikuje život a já nevím jestli jsem udělala správně,že jsem s tím druhým...takže mohu opět jen říct,život si s námi zahrává,proto berme to co máme!
16.6.2005 12:24 | úživatel neexistuje
strašný.... je až neuvěřitelný, že jsme v úplně stejné situaci.... "opravdová láska" versus "správný chlap a prototyp pro založení rodiny".... taktéž tohle dilema řeším přes rok a taktéž jsem se více méně nepohla z místa... mám strach, že zase něco udělám špatně a přitom nemám tucha, co by bylo dobře... :o( mám se řídit opravdu jen srdcem a city, přesto, že to bude cesta velice trnitá (odlišná kultura, existenční potíže) anebo jít "pohodlnější" cestou, ale vzdát se opravdové lásky.... neumím si odpověděť a tudíž ani poradit Tobě.... jediné co cítím je bezradnost. Vím že většina by "poradila" - jdi za opravdovou láskou, ať to stojí co to stojí - ale je to reálné? Není to jen v pohádkách...? držím palce nám oběma, ať se rozhodneme správně, ať jsou šťastní a spokojení všichni zúčastnění...
16.5.2005 23:45 | úživatel neexistuje
Ahoj,take jsem milovala a to naplno.Dala jsem mu vsechno,jenze on o to nestal.Trvalo mi dost dlouho,nez jsem se z toho dostala.Bohuzel od te doby mam sve srdce zamknute na nekolik zapadu a nikdo ho uz zrejme neodemkne.Ted jsem vdana a ziju spokojenym manzelskym zivotem,ale to ale tu porad zustava.Zivot jde a ja se s tim naucila zit,nic jineho totiz nezbyva.Takze Moniko,hlavu vzhuru a zapomen na toho,ktery ti ukradl srdce.
19.3.2005 19:20 | úživatel neexistuje
Po přečtení Tvého příběhu Ti musím napsat. Milovala jsem stejně jako Ty...On byl má první láska, vím, že mě miloval, ale v té době nebyl ještě připraven na trvalý vztah....Odešel a já myslela, že se svět zhroutil...pak jsem potkala jiného...nebyl to už tak úžasný, zářivý vztah....vzali jsme se...postavili dům...máme děti...manželství z rozumu???....ze soucitu????...Nevím...
Nyní po 10ti letech jsem potkala tu svojí první lásku....ON nezapomněl...já odemkla tu zamčenou komnatu a opět MILUJI!!!....scházíme se spolu....naše láska je tak nádherná...bolestná...je to něco tak úžasného, ale zároveň strašného, když si uvědomím, že jsme ztratili 10let života....
Co teď???...Nevím...Ale pokud Ti mohu radit, nezůstávej se svým současným přítelem jen ze soucitu....Věř, že pokud ho nemiluješ, určitě potkáš za pár let svojí pravou lásku a možná bude pozdě...a Ty si to budeš vyčítat stejně, jako já si teď vyčítám to, že jsem před lety souhlasila se svatbou...
26.3.2005 20:22 | úživatel neexistuje
Jsem na tom podobně,jen já žiju s mužem 17 let a taky jsem potkala jiného muže,který mi říkal to co jsem chtěla slyšet a stále říká,nemůžu se vůbec ubránit tomu,abych na nej nemyslela,každou minutu,každým atomem svého těla jsem jenom s ním,možná to bude trvat rok,dva a skončí to,ale mě to za tu chvíli stojí.
7.3.2005 9:47 | úživatel neexistuje
Tuhle otázku si položí snad každý koho láska zklamala.Není lepší nemilovat?To ale znemená prožít život takový jaký je.Plný ošklivé reality.Nemít se s kým dělit o své sny a svůj smých.Láska je krutá a nevyzpytatelná.Působí na naše city,kterě rozumem bohužel ovládat nemůžeme.Není dobré podmínit svůj žovot jen rozumu a nebo naopak citu.Každý musí vědět,že je dobré vytvořit si vhodou kombinaci a nezanevřít na budoucnost.Protože tam někde..třeba zítra, za měsíc nebo za rok čeká..čeká láska,které po zklamání už nikdo nevěří,ale ona tam je a my ji nesmíme odhánět a nechat se pohltit všedním stereotypem,který na nás bude negativně dolíhat tak že přijmeme bolest.My ji musíme vyjít vztříc, ztotožnit se s ní a pak teprve procitnem a budeme moc žít a jít svému štěstí naproti.
28.2.2005 15:16 | úživatel neexistuje
zdravim prečet sem si jen prvních tak tipuju 8 -9 řádků.... nebudete se na me zlobit když tu projevim i mužsou část tvorů... říkám fuy a neberte to osobně..tohle co sem cet neuznávám a nesnášim ...jinam sem na tom uplne stejne peace
10.3.2005 22:12 | úživatel neexistuje
Ahoj,to co jsi napsala je smutný.Podle mně,to pro Tebe byla opravdová láska,protože jsi našla v tom člověku to co jsi potřebovala,ale bohužel to nebyla opětovaná láska :-(( nadruhou stranu život jde dál,už na něj nemysli.
13.3.2005 20:38 | úživatel neexistuje