Kéž bych tvojí květinou mohla být já,protože mé srdce jen bolest prožívá a jen jediné přání uvnitř sebe má.Chce milovat a být milováno a do srdce tvého být znovu zváno.Tak aby nám už navždy bylo přáno, vtisknout si polibek každé ráno.Chce si vzít zpátky své štěstí ztracené, opustit dny bez Tebe bezcenné.A zapomenout na denní splín, kdy místo tvých úst už jen děšť líbat smím.Chce všechny chyby pro Tebe napravit,aby mohlo zase začít zvonu žít, dřív než to slunce u svítání, dřív než vyschne kapka rosy raní, dřív než mé srdce znovu zraní chci cítit jediný dotyk tvých dlaní.Vždyť přece navždy budeš mé srdce mít,odpusť mi myšlenku,že chci s Tebou snít a své sny si vyplnit.

Poslal(a): M*, 14.2.2005