Jako pustá krajina,která se táhne do neznáma
a zanechá za sebou spadlé podzimní lístí.
To listí jsou tvá slova,která na venek vypadají krásně,
ale v zápětí zůstanou bezvýznamně ležet.
To listí jsou vzpomínky na Tebe,které sice odvane vítr,
ale jen na druhou stranu řeky.
Jsou chvíle kdy neznám paprsky slunce,
slzy mi berou dech i slova.
Jako ztracená krajina, která se táhne do neznáma,
na níž zanechá veškerý čas svoji podobu.
Ten čas jsi Ty..přišel a odešel,
ale tam kde byl, nic nezůstalo stejné.
Jako ztracená krajina,která směřuje do neznáma,
bez barev..zničená deštěm..předstírá dojem.
Jako ztracená krajina,která směřuje do neznáma,
patří ji všechno,ale přitom je tak hrozně..hrozně sama.

Poslal(a): M*, 8.2.2005