MILÁČKU, nevím čím to je, nechápu proč to tak je , ale je to tak. Spoutala jsi moje srdce, moji mysl i mně celého. Miluji Tě už dlouho a už sem ani nedoufal že by jsi si mně mohla všimnout. Ale potom............... mněl jsem ten zvláštní pocit, víš ten kdy mně nádherně hřálo u srdce doufal jsem, že by to konečně mohlo vyjít. Cítil jsem každý tvůj pohled na mně, každý tvůj úsměv a jsem si jist že víš co k tobě cítím, i přesto že jsem Ti to nikdy nedokázal říct do očí. Nevím jestli mně miluješ nebo ne a věř mi že bych to chtěl zjistit ale bojím se..............po tom všem co jsem Ti napsal se bojím přijít k tobě podívat se Ti do očí a říct co pro mně znamenáš. Vím že si pro svou zbabělost nezasloužím aby jsi ke mně cokloiv cítila. Vím také že jsi mně asi nikdy nemilovala a ani nebudeš a to je právě to čeho se bojím nejvíc!!!!!!!! Nevím jestli Tě ještě někdy vůbec uvidím,ale chtěl bych ti poděkovat za......... za všechno, ZA TO ŽE JSI, ZA TO ŽE ZDOBÍŠ TENHLE SVĚT A I ZA TO ŽE NEJSI NAŠTVANÁ KDYŽ NA TEBE NEMŮŽU ZAPOMENOUT. Jsi prostě skvělá, žádnou jinou už nikdy nebudu milovat tak jako Tebe a je strášná škoda že to asi nikdy nevijde................................................................................tak se mněj nádherně a když si na mně vzpomeneš tak věř tomu že na Teba zrovna také myslím, protože já na Tebe myslím pořád. Pá

Poslal(a): KiMy, 6.2.2005