jen tak se prochazím po hřbitově a vidím krásného,milého chlapca jak stojí u jednoho hrobu a drží v ruce kopretinu. stál tam celou věčnost a plakal. nevedela sem co mam delat a tak sem tam jen tak stala a divala se na neho.pozdeji sem prisla bliž a uvidela sem ze na tom hrobe je v ramecku krasna divka. najednou se na me ten kluk podival a ja se strasne stydela.zaroven mi ho bylo i lito. otocil se ke me a zeptal se jestli neco potrebuji. odpovedela sem e ne.ale stala tam dal. "vis byla to moje milovana Katerinka" rekl mi a ja najednou pocitila smutek v dusi. rozvykladal se a zacal mi o ni vypravet: "Seznamili sme se na chate meho kamarada.mela krasny usmev,diky nemuz sem se do ni zamiloval. pozval sem ji na rande a teprve tam zjistil ze je takova jaka byla: krasna a umela rozdavat lasku a radost kolem sebe. zacali sme soplu chodit a ja se citil jako jeste nikdy predtim.bylo mi sni krasne a ja ji za to moc vdecil. chodili sme spolu plavat,jezdili na vylety proste sme blbi jak maly ale nevadilo nam to. pratele nam rikali manzele a ja se tak doopravdy citil .zrovna to bylo rok a pul a mi se rozhodli ze to spolu oslavime na chate s prateli" Kdyz mi to vykladal tak se mi nahrnuli slzi do oci ale poslouchala sem dal "na chate sme trochu popili a.el oba sme vedeli kdy mame dost. pozdeji kdyz sme odjizdeli zpet domu bylo uz pozde v noci. nasedali sme do auta a to bylo naposled co sem ji videl. ja sem si musel sednout domjineho auta a ona taky". vypravel mi ze to byl jeho posledni pohled na ni. pozdeji se jeste minuli na krizovatce. pote co prijel domu,tak sijen stacil lehnout do postele a usnul... pozdeji ho ale probudil telefonat: volali mu z nemocnice,ze je jeho divka na sale,kde ji operuji, pri ceste zpet meli nehodu ,kterou prezila jen ona a jeste jeden spolusedici. hned jak to uslzsel se zvedl a bezel v noci do nemocnice. prisel ale pozde: Katerina umrela na vnitrni krvaceni. ani nevi jak se mu podarilo dostat z nemocnice,co si jen pamatuje je ze bloudal celou noc mestem a myslel mna ni na jeji krasne oci,rty a ten jeji usmev.
Pohreb mela o tyden pozdeji,kde ji na hrob donesli kvetiny i jeji spoluzaci. " to se stalo pred dvema lety a ja se jeste nevzpamatoval,stale ji nekde hledam a citim ji tady,vim ze je se mnou. a ted me prossim opust musim jit.nehledej me"! a pote odesel. sedela sem tam jeste dlouhopote a jen plakala. pozdeji sem se dozvedela ze Honza za par mesicu umrel: rikali ze se zabil. jen ja ale vedela ze to pro neho bylo vysvobozeni a ze jsou ted oba spolu. hob maji vedle sebe a ja tu dnes stojim po 2 letecgh od me schuzky z Honzou a nesu jim sem na hrob krasne kopretiny,ktere meli obatak radi...

Poslal(a): Miška, 28.1.2005