Zahořela jsem k tobě láskou,ta pravda mi stále zůstává otázkou.Ten cit byl prý v tvém srdci,možná to mě trápí a možná právě to mě ničí.
Naše setkání,
bylo jako první lásky vyznání.
Vzpomínám na to jak si mě hřál,
snad my to život či snad osud tenkrád přál.naše budoucnost a sny se rozplinuly,a tím pádem společné plány pominuly.
Ted někoho máš,ale necítíš k ní lásku,je to ta vyhledávaná odpověd na mou otázku?
Já také někoho mám,ale byla to malichernost,zbyla snad v naší lásce věrnost.
Změnil jsi své chování,zdaleka se nepodobá dřívějšímu jednání!
Kvůli mě jsi lásku přestal brát a po našem rozchodu si ji chtěl víc a víc,tak prozrad co ti můžu dát,nic.
Já sev tomto ohledu také změnila,pro tvůj jediný pohled bych to všechno yměnila.Nespočítám slzy,které jsem uronila snad moře či oceán,mé srdce zůstává tobě dokořán.Má nejlepší kamarádka říká že mě miluješ a to tě moc nezná,jak lehko člověk na druhém lásku pozná.
Co dál psát mám?
Jen jedno miluju tě a to víš moc dobře sám.Můj příběh,mé city napsány byly na řádky,od naší společné nedokončené pohádky.
Každá pohádka musí mít,ale štastný konec,tak kde jsi at může zazvonit lásy konec.

Poslal(a): bacule, 8.3.2010