A je to tady. Měl to být krásný podzim. Jenomže přišla bouře a všechno změnila. Nezměnila domy a trávníky. Ale změnila mě. Když udeřila bouře, naučil jsem se něco o důvěře a přátelství. Dostal jsem tu nejlepší lekci v životě, o tom jak jsou lidské vztahy křehké, proměnné, a také, jak je svět nespravedlivý. Ano, stalo se to rychle. Život, jak jsem ho znal a prožíval, se změnil jediným mrknutím oka. Člověk, kterého jsem miloval, mě opustil, bez jediného slova. Kariéra, kterou jsem si budoval, musela být náhle odložena. Sny, mé naděje, se vytratili. Přesto, měl bych být vděčný za každou změnu, kterou mi život připraví, protože jednou přijde den… kdy žádné změny nebudou.
Stal jsem se obětí… raněn činy druhých. Ale ať už škody, které vymazali mé sny, napáchal můj nepřítel nebo způsobil objekt mé touhy, přijde čas, kdy se musím sebrat a začít se bránit. Svět se mi stal nebezpečný, a ať už jsem ochranu našel v náručí mé matky, nebo na konci nabroušeného ostří, v polibku od krásného kluka, nebo na konci hlavně, dělám, co musím, abych se cítil v bezpečí. Protože vím, že někde ve světě jsou ti, co mi ublížili.

Poslal(a): Revolutions, 13.11.2008