čím začít...?No možná tím, že jsem se zrovna trápila nešťastnou láskou a jela jsem na školandu.Neměla jsem nejmenší chuť a říkala jsem si, že to bude určitě strašná otrava.. ale jak dny ubíhaly já pomalu zapomínala na to trápení a poznala jsem spoustu prima lidí.Mezi nimi byl i kluk, s kterým jsem si vyměnila pár pěkných pohledů a občas se na mě i krásně usmál...Ale to bylo všechno. Do té doby jsme na sebe ani nepromluvili.Až jednou byla diskotéka a oni hráli můj milovaný ploužák a já tolik toužila po tom, abych na tuhle písničku mohla tančit zrovna s ním... Mé oči sklouzly pohledem na něj a on se na mne také podíval. To už jsem ale viděla jak si to míří ke mě. Nic neříkal, jen mě vzal za ruku a pak už jsme byli v obětí.Tančili jsme spolu, tolik mě k sobě tiskl. A já si uvědomila, že ho miluju. Konečně jsme prohodili pár slov. Poté jsme už každý ploužák tančili jen spolu a po zbytek pobytu jsme byli jen a jen spolu. byl tu poslední den, ale nás to nemrzelo, jelikož bydlíme nedaleko sebe a věděli jsme, že tímhle to nekončí... po příjezdu jsme každý den chodili spolu ven a nechyběla ani první pusa. bylo to všechno moc krásný, ale mělo to jeden háček. museli jsme se schovávat, protože jeho ani moje rodiče tento vztah neschvalovali. Ale my bylischopni udělat cokoli. Uběhlo půl roku a já si uvědomila, že chci víc.Uvědomila jsem si, že už se nechci schovávat, že prostě chci jít s ním po městě a držet ho za ruku. Ale věděla jsem moc dobře, že to nikdy nepůjde. A pak jsem potkala jednoho prima kluka a bylo to všechno jasný... Musela jsem mu dát konec. Bylo to pro mě moc těžký, ale prostě jsem musela..Na ten osudný večer nikdy nezapomenu..Řekla jsem to,a on? Rozbrečel se...Tak to jsem vážně nečekala, na něco takového jsem opravdu nebyla připravena. Orátil se a odešel.. Ani se neotočil.. Moc jsem mu ublížila, ale mě to také bolelo!! Bolelo mě dát konec někomu, s kým jsem byla tak dlouho, někomu, kdo pro mě udělal nespočet věcí,ale já prostě musela.. Nyní mě ani nepozdraví.. ale já jsem moc šťastná se svým nynějším klukem, který mě moc miluje a já jeho také. Konečně znám ten pocit, že s ním mohu jít kamkoli a nemusíme se schovávat... Doufám, že ho to někdy přebolí a budeme moct být alespoň přátelé.... Jestli tohle teď čteš, tak ti moc děkuju za ten čas s tebou,nikdy nebudu litovat toho, že byl strávený s tebou, ale někdy to skončit muselo. Promiň...

Poslal(a): Andynka, 1.11.2004