"Copak je ti?" zeptal se nesměle, asi se taky necítil zrovna ve své kůži...
"Nic," pomyslela jsem si... "jen jsem hnusná a nepřitažlivá!"
"Není mi nic, vážně..." řekla jsem nahlas a pokusila se o úsměv. Nejradši bych se propadla pod zem, nebyla vidět, nenáviděla jsem se! Nenáviděla jsem se tak moc, až se mi celé nitro svíralo.
Před chvílí jsme se s mým broučkem vášnivě líbali a pomalu si navzájem odhalovali kousek po kousku svá nahá těla... Byli jsme spolu teprve měsíc, nebylo to poprvé, co jsme takhle byli spolu, ale moc intimních chvílí jsme za sebou taky neměli...
Ten večer se ale nestalo vůbec nic, prostě se nevzrušil... "Tak se asi radši oblíkneme..." řekl a já bych se opravdu nejradši neviděla! Ležela jsem tam jenom v kalhotkách a cítila jsem se hrozně. Otázku, která mi celou tu dobu ležela v hlavě, jsem se mu položit neodvážila, bylo to až moc ponižující... "Nevzrušuju tě???"
Ptám se aspoň tady, řekl, že mu na mně záleží a tak je prý z toho nervózní... Může mi dát nějaký pán odpověď?

Poslal(a): Aneta, 26.10.2004