Setkali jsme se před několika lety.Byl nepřehlédnutelný,krásný,veselý,otevřený,sebevědomý,plný ideálů,svěží jak řeka.
Tehdy jsem byla zvyklá hodně brát.A tak jsem brala i od něj.Miloval mě jako v životě ještě nikdo,absolutně a nezjištně.A co bylo tenkrát pro mě hlavní,pomalu a láskyplně mi nastavoval zrcadlo.Ukázal mi,že není důležité jak člověk vypadá,ale jaký je.Naučil mě vnímat a mít ráda lidi kolem sebe.Měl se mnou obrovskou trpělivost a já poprvé v životě milovala někoho víc,než sebe.
Měl nádherný vztah k mému synovi,stačilo se na ně dva jen chvíli dívat a člověk z toho pocitu žil dlouhé měsíce.
Bylo to zvláštní,ale fungovalo to úžasně.Jak pozitivně působil na lidi kolem sebe,oni se chovali k němu.Byli jsme opravdu šťastní.
Zradila jsem ho!Prostě jsem ten vztah ukončila.Byla to pro něj rána z čistého nebe a on ustoupil.Tenkrát jsem ho opravdu zabila.
Volal mi uprostřed noci z lavičky na nádraží,on,který tolik věřil v dobro a lásku.Opilý,nešťastný,rezignovaný.Dny i noci jenom pil a prohrával horentní sumy v hracích automatech.
Nedokázala jsem žít s tím strašným pocitem viny,s tou prázdnotou,s otázkami mého syna a tak když jednoho večera zazvonil u mých dveří,děkovala jsem Bohu za vykoupení.
Vykoupení se stalo odplatou.Milovala jsem ho tolik,ale vrátil se jiný člověk.Jeho závislost na automatech se prohlubovala.Dlužná částka,která mi zprvu vyrazila dech se po čase zdvojnásobila.Žil stále jako ve snu,byl nemocný,chátral na těle i na duši.Už mi nikdy nedokázal odpustit,ztratil víru ve mě,v sebe,v život.Prožili jsme hroznou dobu,snažila jsem se mu pomoct finančně i psychicky.Být tu jenom pro něj,ale bylo to nad mé síly.Každý jeho pohled byl němá výčitka a zároveň prosba o pomoc.Každý slib,že přestane,byl další lží.Přestala jsem bojovat a už jsem ho jenom v slzách držela za ruku.
Jednoho dne odešel a já pochopila,že navždy.Od toho dne už jsem dlouho sama.Stále mám před očima jeho poslední s.m.s:"Najdi si pořádnýho chlapa.Od té doby,kdy jsem odešel,tak spím a jím jednou za tři dny a jinak pracuju nebo chlastám.I teď jse úplně na plech.Zapomeň na toho Páju,který cvičil,chodil do kostela a věřil,že má to největší štěstí.Ten už to vzdal,vše hodil za hlavu a pomalu odchází.Jsi ta nejdokonalejší žena,tak aspoň Ty žij!"
A to je celá moje zpověď.Vždy si dobře rozmyslete,než něco ve vztahu uděláte,nikdy už nelze vstoupit do stejné řeky.A kdo jsi bez viny,hoď kamenem.

Poslal(a): Lenka, 27.8.2004