Tohle je pro moji jedinou životní lásku, pro Věrušenku z Okříšek kterou jsem vlastní vinou ztratil a tak moc bych ji chtěl zpátky!

Srdíčko moje, od té doby co s Tě nemám, slunce pro mě přestalo svítit, ptáci zpívat a květiny vonět. Zkoušel jsem na Tebe zapomenout a nechat Tě žít Tvůj život, ale nejde to. Nedokážu zapomenout na všechny ty krásný chvíle co jsme spolu prožili. Když zavřu oči, vidím Tvůj sladkej úsměv, Tvoje kudrnatý vlasy a hluboký oči. Vidím Tě stát u vás na nádraží, jak na mě čekáš až přijedu. V dlani pořád cítím Tvoji ruku, ale když dlaň sevřu, nic v ní není. Pamatuješ jak jsem vzal Tvoji ruku, položil si ji na hruď a Ty jsi cítila jak mi bije srdíčko. Řekl jsem Ti že bije a vždycky bude bít jenom pro Tebe. Už dávno nepřemýšlím rozumem, ale ovládá mě srdce. A to mi velí abych o Tebe bojoval, bojoval vším co mám a do posledního dechu. Miluji Tě a jsi pro mě víc než vším. Nezbývá mi než doufat, že Tě ještě někdy uvidím, že když sevřu ruku, ucítím v ní tu Tvoji, že se mi zase divoce rozbuší srdce když se naše rty k sobě přiblíží a políbíme se. Doufat že Tě ještě někdy budu moct vzít do náruče, že se s Tebou budu moct dívat v noci na hvězdy, že budu moct opřít svoje čelíčko o to Tvoje a dívat se Ti do očí. Možná za rok, možná za dva, možná za pět let nebo za dvacet, snad ještě někdy uslyším ten Tvůj líbeznej hlásek, kterej mi říká že mě miluje a já budu opět šťastnej. Nikdy Tě nepřestanu milovat a moje srdce bude navždy bít jenom pro Tebe, přesně jak jsem slíbil!!!

Poslal(a): Standa, 1.1.2008