Trny protrhávají stonky růží,
Jako moje srdce probodávají muži.
Ten poslední muž
Měl nejostřejší nůž.
Miloval mě, aspoň to tvrdil,
Přesto mě hrozně zradil.
Ve chvíli, kdy jsem to nejmíň čekala,
On se divil, proč jsem plakala.
Nechápal, že musí mi dát čas,
Páč jsem vdaná a on se vmísil mezi nás.
Musela jsem zjistit, jestli mě srdce neklame,
On řikal, že ten čas mu srdce láme.
Jestli mě miluje, tak by to vydržel,
A mě při rozvodu podržel.
Proč to vzdal?
Co bude dál?
Je to tak, miluju ho,
Přesto zůstanu u muže svého.
Ten mě miluje a nikdy se mě nevzdá,
Jen kdyby věděl, co se mi každou noc zdá.
Zdá se mi o mé pravé lásce
A nesmim to říct ani v jediné hlásce
Ve mně ta bolest pění,
Celou mě to mění.
Začnu svého muže nenávidět,
Začnu holkám mou lásku závidět.
Nenechal mi v mém srdci šrám,
Ale rozdrtil mi ho celý úplně sám
Proč mi tohle udělal?
Lepší by bylo, kdyby mě oddělal...

Poslal(a): Alica, 20.11.2007