Pláč, ten slanej pláč, smáčel kvůli vzpomínce spousty řas.
Proč bys chtěla dál, aby ti on směl denně hladit vlas.
Proč bys měla dál brečet kvůli něčemu, co vzal čas.
A ty se ptáš, co bude dál…
Ptáš se nočních snů, jak by mohl dny zaplnit zas smích.
Ptáš se nočních můr, proč by měla láska tvá být jen hřích.
Ptáš se nočních sův, kde se v jeho srdci vzal zmrzlej sníh.
Znáš ten pocit dnů, který trápí vzpomínkou stále dál.
Víš, svět slzy zná, každý srdce bolavý smíchem hřál.
Proč ten lásky žár někde v srdci najednou rychle vzplál.
A ty se ptáš, co bude dál…
Sníš o zámku snů, kterej by chtěl srdce tvý láskou hřát.
Sníš o princi snů, kterej by chtěl srdce svý navždy dát.
Sníš o světě snů, kterej by chtěl srdce tvý dovnitř zvát.
Pláč, ten slanej pláč, smáčel kvůli vzpomínce spousty řas.
Proč bys chtěla dál, aby šeptal ti slova jeho hlas.
Proč bys měla dál brečet kvůli něčemu, co vzal čas.
A ty se ptáš, co bude dál…
Ptáš se motýla, který lítá, proč on ti lásku vzal.
Ptáš se stromů zas, který stíní, proč on tam tenkrát stál.
Ptáš se slunce pak, který svítí, proč ten žár z lásky vzplál.
A ty se ptáš, co bude dál…

Poslal(a): *Pavlína*, 26.7.2004