Tomáš byl celý nesvůj, když čekal na Sandru. Měl sní už třetí rande, ale stále sní nechodil, dneska to chtěl změnit . Po dlouhým přemýšlení a zvažování se na konec rozhodl že to dneska rozsekne, zeptá se jí, aby zjistil jak je na tom. Stále nevěděl jestli to s ním myslí váženě a nebo jestli to bere jenom jako trošku delší úlet, nebo dokonce jen jako hru, hru s city. Tomáš byl pořádně nervózní, takhle nervózní nebyl ani při matuře a to byl co říct. Měl pocit jako by měl nohy z rosolu. Postával v podloubí u kostela a čekal na Sandru bylo za pět minut pět a ona měla v pět přít sem. Tomáš byl zvyklý chodit na schůzky dřív. Ale teď se proklínal že přešel o moc dřív. Vždyť každá vteřina byla jako den a minuta trval snad věčnost. Konečně začaly hodiny na kostelní věži odbíjet pět, ale to mu na klidu moc nepřidalo vždyť se každým okamžikem přibližoval ten moment kdy se jí bude most zeptat jestli sním nechce chodit a po tomhle okamžiku následoval další okamžik stejně tak tíživý neli těžší, okamžik který nebude moc ovlivnit, okamžik kdy odpoví Ano nebo Ne . Na jediným slovíčku záviselo jestli se vznese na křídlech lásky do nebes a nebo jestli se zhroutí do propasti osamění. Tomáš se stále rozhlížel a hledal náznak že se jeho vyvolená už blíží, stačilo by mu cokoli mihnutí se černých vlasů v davu nebo prosvitnutí bílých šatů v záplavě těl která mířila buď na chladivý bazén nebo do stínu některé z cukráren ve městě.
Když tu mu někdo zastínil oči dlaněmi a uslyšel podmanivý hlásek který mu zněl neuvěřitelně sladce. Byla to Ona a říkala „ Hádej . Kdo je ? „ Tomáš chvíli dělal že přemýšlí a pak začal vyjmenovávat všechna ženská jména co ho zrovna napadala až na to jediný na které musel myslet ve dne v noci „ Jana, Pavla, Kristýna, Martina, Petra ,Maruška …………“.
Sandra nasadila humorně naštvanej tón hlasu “ Tak to je pěkný tak ty si tu domlouváš rande a ni nevíš s kterou ? „ Mezitím se Tomášovi už povedlo uvolnit se z jejího sevření a otočil se k ní „ Ty si mě ale nechala domluvit“ upozornil ji jemně a usmál se na ni „ Tak jo pokračuj ale doufám že tu nemíníš vyjmenovávat celej kalendář „ Pobídla ho
„Eva, Marcela, to nebudou to muže být jedině Sandra“ dodal a opět se usmál
„Ještě že tak „ Opětovala mu usměv a pak ho políbila. Chvíli se líbaly a když se od sebe konečně odtrhly zeptala se „ Tak co kam půjdeme ?“ a podíval se na Toma těmi svými hlubokými kukadly .“ No já bych navrhoval Magick Kafé. Mužem si sednout na zahrádku když je tak pěkně“ a mrknul na ni .Ta se jen pousmála“ Tak pojďme“ , chytla ho za ruku a začala ho za sebou táhnout směrem na náměstí, zachvěli sní srovnal krok. Náměstí bylo od kostela kousek.Měli štěstí na zahrádce u Magiku byly volný poslední stůl pro dva, okamžitě si ho zabraly pro sebe. Jen se usadily už u nich byla servírka „Tak co to bude ?“ zeptal se mile
„Pro mě pro mě preso a pro slečnu frape“Objednal Tomáš za oba „ Správně?“ zeptal se a podíval se na Sandru aby si ověřil že objednal správně. Ta ho jen pohladila po ruce a usmála se, Tomáš kývl na servírku jako že potvrzuje objednávku . „Hned vám to donesu“ Usmála se a odešla .
Tomáš se zadíval na Sandru a hned věděl že teď je ta příležitost, ta chvíle , kdy se zeptá.
„ Sandruško „ vylétlo z něj nesmělé pípnutí sotva slyšitelné.
„ Ano ?“ zareagoval okamžitě, skoro jako by čekala že tenhle okamžik teď přijde.
Tomáš se nadýchl a polknul . „ Sandruško. Vím že se ještě moc neznáme ….“ Začal od začátku „… ale je mi s tebou moc dobře a doufám že tobě semnou taky.A tak bych se chtěl zeptat jestli bys to semnou nezkusila. Jako jestli semnou nechceš chodit „ Jak mile zmlkl nastalo naprosté ticho, jako by i ruch na ulici ustal, jako by se zastavil čas.
Najednou uslyšel smích, srdečný ale chladný. Podíval se na Sandru .To ona se smála až jí tekly slzy a v mezerách mezi záchvaty smích ze sebe vyrážela přerývaně slova „To… to je … dobrý ….. já …. Chodit ….. s tebou ….. „ smála čím dál hlasitěji a ten smích Tomáše rval na malé kousíčky, rval jeho nitro, jeho srdce . Po chvíli se přece jen uklidnila a pohlédla ne něj
„Snad si vážně nemyslel že bych s tebou mohla něco mít. JÁ s tebou“ A začal se zas smát „s tebou “ Znělo Tomovi v uších „Ale …. Byla ….byla .. si tak milá „ Zakloktával se Tomáš a zářivý jarní den na jednou zešedivěl, byl černý a už vůbec ne slunečný ale zamračený a pomalu se začal spouštět studený a těžký déšť z ocelově šedých mraků které se rozprostřely v jeho srdci. Byl v koncích, v koncích všech sil, tuhle holku měl upřímně rád a ona si přitom sním jen zahrávala a měla zábavu z toho jak se na ni kouká, jako na bohyni , bylo jí k smíchu že k ní chová vřelé city, byl jí k smíchu on a jeho city .Najednou jako by se propadl hluboko do propasti, propasti osamocení.
Ale propast to nebyla měl pocit jako by ne něco narazila a zas seděl v křesle na zahrádce u magicku a vrátil se i slunný jarní den. Stále měl pocit že se čas ani nehnul ale zas slyšel smích, opět se smála Sandra a pořád jí stékal slzy. Ale tentokrát to byl vřelý smích jemný a laskavý, jemný jak hedvábný šátek. Tentokrát se snažila něco říct ale v přívalech smíchu to zanikalo „Už..už … sem …. Se bála …. Bála … že … že ... to …. Se mnou …. Nemyslíš …. Nemyslíš vážně „ Na jednou se natáhla přes stůl a jemně ho políbila .Byla to ta nejsladší pusa jakou kdy dostal, Tomáš okamžitě pochopil že to co prožil před chvílí byla jen iluze, sen, halucinace kterou vykouzlil jeho nervózní mozek , ukázal mu tu variantu které se tak bál ale která nakonec byla zcela scestná .To vše potvrdila ta úžasně sladká a dlouhá pusa, nejdelší jakou kdy dostal tak dlouhá že si ani nevšimli že jim servírka už donesla obědvané nápoje, jak mile si všimla v jakém sou rozpoložení položila šálky na stolek a odešla s lehkým úsměvem na rtech.

-------------------- KONEC-----------------------
PS: Omlouvám se za případné pravopisné chyby

Poslal(a): M.J.Maier, 24.6.2004