Můj první polibek
patří Tvému světlu,
jehož zář mě pohltila
a dala chuť žít,
patří Tvé osobnosti,
protože mi dovolila
byť jediný něžný dotek
nejkrásnějšího těla-
-uvnitř se skrývá pravý poklad,
otázka proč vlastně žít
a proč doufat,
že mě jednou neopustíš,
že sis už vybrala.

Druhý polibek
je tvé štěstí,
že mě potkalo
a neproklouzlo
mezi prsty,
vzdávám Ti svou úctu-
- smím Tvým očím
sklonit poklonu?
Pohodlně se usaď,
odhrneme oponu.
Co je vlastně mezi náma?
Vsázím na román,
možná je to komedie,
možná že drama....

Třetím polibkem
chci poděkovat
za Tvé kouzlo-
-nejde o chabé triky,
já miluji,
nevěřím na intriky
a znám jen to,
co je čisté,
znám přece Tebe
a to je jisté,
jistější než nebe
nad hlavami smrtelníků,
miluji Tě lásko
a patří ti tolik díků,
kolik má ruka nespočítá.

Důvěru svou Ti dávám
ve čtvrtém polibku,
hraju a neprohrávám
ve hře naší lásky,
poprvé se nepálím o kostku,
která kličkuje mezi osudy
dvou lidí, kteří se milují.

Ty jsi pro mě
pátým a šestým polibkem,
balancuji mezi touhou
a harmonií zároveň,
jsi budoucností,
jež si podniknem
a bude-li krásná,
záleží jenom na nás,
jako jí dáme úroveň.

Sedmý polibek je náš život,
jež máme před sebou,
moje a Tvoje láska,
jež proudí mnou a tebou,
je to klenot,
který je třeba brousit,
aby měl cenu,
milujeme ho,
ale staví nám stěnu,
kterou je třeba přelézt
a my jsme už zvítězili,
dokázali jsme se vést láskou
a to je dík za všechny
mé polibky pro Tebe...

Poslal(a): Amore MIO, 16.5.2004