Balada pro něžnosti
Balada pro něžnosti
Každý den ti píšu,
nezapomínám....
Jsi čistá jak lastura,
ta malá perleť od měkýšů
a já ti malé zrnko posílám.
Posílám ti svoje srdce,
obal ho svou perletí
ať není mu tak měkce
zde bez tvého objetí.
V noci, když už všichni spí,
zrodíš se z měsíčního svitu,
málokdo v této chvíli bdí,
jen já čekám celý den,
až tě zase uvidím
a přece jsi tu.
Já, mít tak více citu,
napíšu ti celou sbírku
jen o tvých očích,
které jen v noci ožijí,
čekám tu na tebe po nocích
jako Romeo pod lodžií
nadnášen na básnickém pírku
čekám tu na správnou chvíli.
Kdy tě zas zpatřím hvězdo,
mé jediné světlo v srdci,
kdy ucítím zase tvůj žár,
rozplynula ses ve svém slunci,
byla jsi paprsek, který mě hřál.
Teď tě však z hlíny nevyrobím,
z moře nevyjdeš už nikdy celá,
mé sny se už nevyplní,
ať jsi to chtěla či nechtěla,
jsi má růže, mé novoluní
a já jsem ten, kdo ti píše dál
Já nezapomínám...
Poslal(a): Amore MIO, 8.5.2004