Jezdíval rytíř na koni
a po boku měl svůj meč.
Věříš mi?Musíš,
protože já jsem teď vypraveč.
Ten rytíř toulal se po lesích
a tiše snil,
o princezně,kterou by zachránil..
Až jednoho dne,seskočil líně,
zastavil na noc u jeskzně.
Chtěl tu jen přespat pod hvězdami,
na koberci z měkké slámy.
Tu se však nebe zamračilo,
veříš mi?Musíš,tak to vážně bylo.
A rytíř si všiml,že se naň,
z jeskyně dívá velká saň.
Neváhal,hned se chopil meče
a ze saně krev už teče.
Sto hlav usekne jí rázem,
sto hlav v mžiku padá na zem.
A princezna byla náhle jeho žena,
předtím tak dlouho opuštěná,
teď konečně lásku potkala..
Věříš mi?Nesmíš!Láska je nestálá!!!

Poslal(a): Alenka, 8.4.2004