V potůčkách z tváře stejkaj mi slzy,
ty ani netušíš jak mě to mrzí.
Tak hezky to začalo a bylo nám krásně,
mně teď zbejvá jen skládat básně.

Proč si mě nechal?
Jsem teď tak sama...
Po nocích nespim,
byla to rána!

I za tak krátkou dobu byl si pro mně všim,
když zavřu oči vždy tvůj hlas slyšim..
Vidim tvý úžasný kukadla a vlasy,
byl si pro mně tak trochu symbolem krásy.

Nenahraditelnej úsměv a rty co uměj líbat něžně,
to co se mnou neděláš běžně...
To že si to myslel vážně vim,
a ty vzpomínky už nikdy neztratim..

Něco bejt ale špatně muselo,
a žes to neřešil jinak mě dost bolelo.
I teď mě píchá u srdce když píšu tyhle řádky,
ale některý vztahy jsou už holt vratký..

Zapomenout se strašně snažim,
ale tim jak na tebe myslim si nůž do zad vrážim!!
Teď nezměnim nic na tom že tě miluju moc...
a tak se jdu chystat na další probdělou noc...

Poslal(a): Iveta, 7.11.2006