Lásko má, vroucí plná. Tys naplnila můj život smyslem svým. Krása a něha, převtělená v slzy mě objímá. Slzy štěstí stékají z mých očí, když na tebe myslívám v záři luny, jenž jsem sám se svým svědomím a bolestí s srdci mém, neboť přítomnost tvou okolo mých ramen necítím. Milióny něžných vět vystřelujících z mého srdce k tvé duši, rád bych ti šeptal do ouška.
Tys anděla. Stvoření tak čisté a nezkažené. Zášti má milostivá lásko, vílo něžných srdcí, hvězdo planoucí na nebi, splynout v jedno s tebou bych těl. Věz, že tušení starých proroků naplňují se denně. Dávná proroctví o splynutí duší láskou naplněných srdcí. Dva milenci v ráji zasněném, lásku svou vyjadřujíc si vstříc, na vlnách něhy objímajíc se vášni, nevnímaje nic jiného než lásku svou.
Jak zvláštní je, že láska dokáže zaútočit nečekaně a tvrdě. Toť však příjemný úder vášně, jenž zasáhl a pomátl hlavu všech těch, kteří jsou schopni milovat a obětovat se pro druhého. Však právě někoho milovat, někomu věřit a oddat se mu, znamená pro mne smysl života. Na světě přece není nic hezčího než láska. Kdybych jí neměl nikdy poznat, krajinou zavržených duší, plnou stínů, já poutníkem budu prokletým.
Ale já svou lásku našel. Právě u tebe. Tys oči mé otevřela a já začal cítit ten nejhezčí cit. Lásku. Tvé rty, mne připomínají okvětní lístky růže. Oči tvé lunu, jenž rozsévá stříbro na zasněžené pahorky hor. Úsměv sám nedokáže ani básník popsati. Psáti dál bych mohl. Však nikdy nemůžu vyjádřit vše, co k tobě cítím. Můžu jen říct, miluji tě a chybíš mi, když tě nemám vedle sebe.

Martin Klučis
Klucis@seznam.cz

Poslal(a): Martin Klučis, 10.11.2003