Nalezeno 50 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Čas nikdy neběží tak rychle, aby se dalo zapomenout..
Smrt číhá všude, kudy jdeš i když jí na mapě nenajdeš...
Pro tichou chvíli,
kdy duši blízké dáváme sbohem,
přejeme Vám odvahu a sílu.
Života jiskra v dáli teď uhasíná, však její teplé světlo nám v myslích a srdcích bude tepat a doutnat dál a jednou, byť byl by to sebemenší plamínek, rozžehne se a teplem svým nás opět zahřeje.
Tak ráda jsi pro nás žila, a s námi tady byla, vždy na tváři úsměv měla, zlý osud nám Tebe náhle vzal a co my za lásku Tvou Ti můžeme dát?
Jen hrst krásných květů a v slzách vzpomínat.
Život musí být velký zločin když je za něj trest smrti!!!
Odešel jsi, jak si to osud přál, v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál. Roky plynou, jak tiché řeky proud, jen bolest nedá zapomenout.
My jsme odešli,
vy žijete,
my čekáme,
vy přijdete.
S bolestí v srdci vzpomínáme,
žádná slova nemohou vyjádřit bolest, jež cítíme ...
Osud je někdy krutý, nevrátí, co právě vzal ...
Zůstanou jen vzpomínky a v srdci velký žal.
Nejdražší na světě je srdce matky, kdo ztratil ji, chudý je, byť i měl největší statky.
Jak tiše žila, tak tiše odešla skromná ve svém životě, velká ve své kráse a dobrotě.
Kdo poznal Tě, tem měl Tě rád.
Uměl jsi pomoci, potěšit i rozesmát.
Takoví lidé by neměli umírat.
Když zemře maminka, sluníčko zajde,
v srdcích se uhnízdí smutek a chlad.
Po celém světě ach sotva se najde,
kdo by jak maminka uměl mít rád.
Jen svíci hořící a hezkou kytici Ti na hrob můžeme dát, chvíli postát a s láskou na Tebe vzpomínat.
Slova nemohou vyjádřit smutek, který s Tebou cítím v této době.
Žádná slova nemohou
vyjádřit zármutek,
který cítíme s Vámi
v této těžké chvíli.
Upřímnou soustrast přeje
...
Přijměte upřímnou soustrast ve Vašem hlubokém zármutku.
Dny plynou jak tiché řeky proud, jen bolest v srdci trvá a nedá zapomenout.
To, že se rána zahojí, je jen zdání, v srdci bolest zůstává a vzpomínání.