Nalezeno 262 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Milovat, neznamená jen mít rád,
milovat, je věřit a pravdu znát,
milovat, je odpustit a znovu podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.
Miluji tě.
Dvě slova, osm písmen, čtyři samohlásky,
Jen pár slabik, ale spousta lásky.
Spousta lásky,
kterou chci ti dát,
K tomu hladit tvé vlásky
a sladce spát…
Kvůli Tobě je dnes krásný den a chci Ti lásko říct, že miluji Tebe jen!!!!
Poslal(a) Peťulínek | 21.3.2002 | hodnocení 60% (EMAIL 42 x)
Dej mi lásku,
dám ti svou.
Dej mi duši,
dám ti mou.
Dej mi hvězdy,
dám ti nebe.
Dej mi slunce,
dám ti sebe.
Mé oči tě nevidí, mé srdce tě hledá. Tvůj úsměv mi tu chybí, ten mi nikdo nedá. Miluj svět, přírodu, sebe, ale hlavně nezapomeň milovat toho, kdo miluje tebe!
Dlouho jsem bojoval o tvé srdce. Byl to boj beze zbraní a najednou jsem cítil, že nespím, nejím a přitom jsem sytý a vyspaný. Abych došel k cíli, k tomu jsem potřeboval Tebe. Moc Tě za to miluji..........
Poslal(a) MILAN HUSTAVA | 4.8.2002 | hodnocení 53% (EMAIL 39 x)
S Tebou kamkoliv, bez Tebe nikam, na chvíle, kdy jsi pryč, těžko si zvykám.
Jsi pro mě To nejlepší na světě!
Nikdy Tě nechci ztratit!
Říkali, že všechny cesty někam vedou,
že hory ční až do mraků,
že všechny strasti jednou přejdou,
že svět,
je plný zázraků!
Kdo tvrdil to?
Kdo si za tím stál?
Musel být blázen,
nebo miloval.
Láska je slovo...co rozbuší srdce...
Pohledy do očí...pevně stisklé ruce...
Splynutí rtů v dlouhé políbení...
Láska je radost..ne zatracení....
Každé ráno, kdy vzbouzím se sám,
každý den, kdy nezahalíš mne něhou,
každá vteřina, kdy nejsem s Tebou,
je láskou, kterou jsem promarnil.
Je mi smutno, malinko, možná trochu k pláči.
Zatoužil jsem na krátko, držet Tě v náručí.
Až ráno vstaneš z pelíšku,
chtěla bych tě pohladit po bříšku,
pohladit tě po tvé mužné hrudi,
na chvíli ještě se k tobě stulit,
cítit tvůj pevný stisk a tvůj horký dech,
to je to, co mě dovede vrátit vždy k tobě zpět.
Ty jsi má láska, ty si můj sen, tebe chci líbat snad celý den. Ať se Ti sen o mně zdá, ať mám radost, že jsem tvá. Mně se sen zdát bude také, že se zase rádi máme.
Ten, kdo Tě má rád,
může znát,
že lásku nelze vzdát.
Klidně proti všem,
sám se rvát,
každý bílý den,
srdce své chci Ti dát.
Andílku krásný, milovaný,
jsi jako obrázek malovaný.
Jsi krásná lásko moje,
jako obloha bez mráčků,
jako slunce, když se na mě směje.
Král má svůj trůn, Bůh má své nebe, a já mám Miláčku, zase jenom Tebe!
Máš taky ten pocit,že se známe už od počátku věků? Ano známe. Každý mě zná. Miláčku, já totiž nejsem člověk, jsem jen pocit v srdci každého z lidí. Já jsem myšlenka, láska i síla. Mé JÁ se promítá do všeho živého, já dávám úkol každému, přestože mé jméno nikdy neuslyšíš. Mohu být kýmkoliv, kým budu chtít a plnit jeho úkol, žít jeho život. Budu s Tebou navždy i když se rozejdeme, i když zemřu. Já přetrvávám v mysli lidí, pomáhám jim najít cestu. Mě zná každý i když nikdo. Já jsem věčný...
Krásné ráno, krásný den,
zdál se mi nádherný sen,
sen o dívce a o mě,
sen o lásce a Tobě,
já probudit nechtěl se jen,
já navždy chtěl snít ten krásný sen,
snad i teď sním, sám nevím,
snad se nikdy neprobudím...