ANNA Anna, jak krůpěj rosy zrána, co na trávě se třpytí, či na pavoučí síti. Anna, na šípku růže planá, předčí svou krásou prostou květy, co v sadu rostou. Anna... Písnička dozpívaná, a něžné tóny její se ještě v tichu chvějí. Jak krásně, libě znějí podoby toho jména. Ať dívenka či žena, známá i nepoznaná, Anička, Andulka, Anna.