Příteli padesátníkovi Když říkáš, pohlížeje zpět: "Jak málo stih jsem udělat, a mládí je pryč drahně let," jo, příteli, pak je Ti padesát. Když v noci často nespíš a se převaluješ, ač chrupal bys jak dudek, či jak sysel rád, a na poradě, schůzi zase podřimuješ, jo, příteli, pak je Ti padesát. Když skleróza už začíná Ti rejdit v lebce a co máš dělat, musíš si už psát, když na plesech už tančit se Ti nechce, jo, příteli, pak je Ti padesát. Když úd už nemáš dávno tuhý jako kolík a žádná nová láska nedá srdci Tvému zaplesat, když občas připustíš, žes trochu alkoholik, jo, příteli, pak je Ti padesát. Když ráno vstávaje, jsi celý olověný a hemeroidy Tě trápí, když jdeš srát, když tu Tě bolí, tam zas píchá, až jsi znechucený, jo, příteli, pak je Ti padesát. Když ale řekneš: "Co na tom c est la vie! Já živote se dál chci s tebou prát, mně nechce se skuhrat jako kmetovi!" Jo, příteli, pak je Ti jenom padesát!