Vím jedno údolí, vím v něm krásnou tvář. Ani věrní rádcové nenašli tu zář. Hezčí pohled na líce ani Bajaja nepozná. Snad možná postrach ulice, však pro mě je to princezna. Hebkou kůži jako plyš má, nezápasí s popelem, není ani trochu pyšná, však dvě hvězdičky pod čelem. Vím, jak celá krásně chutná, však pronáším cíleně: hlavně nesmí býti smutná, natož potom šíleně. Nedám žádné slovo zpátky, neskončím ani žertem, i když posera na pohádky, tyhle hrátky s čertem!