Jsi má oáza v poušti tohoto světa. Jsi slunce, jenž mne probouzí po dlouhé a chladné noci. Bez tebe jsem jen zrnko písku v poušti, ale když tebe u sebe mám, pak v zrnko zlata se měním, abych tobě dokázal se aspoň trochu vyrovnat. Neboť ty ryzí Diamant mezi pouhými krystaly jsi, jenž o jiskře, co v tobě se skrývá, pouze nechat si mohou zdát!