Opět mě večerem provází samota, venku už krajinu ovládla temnota. Plná velkých zklamání je tahle tma, stačilo by o jednoho víc a byli bychom dva. Proč půlka mého srdce prázdnotou naříká, proč z něho život můj pomalu utíká? Ono přec milovat by chtělo, jen kdyby druhou půlku k sobě mělo...