Pohádka na dobrou noc.. Je noc a je nádherná, padají mi víčka a já usínám.. Jé, jsi náhle princ a já princezna, cítím se tak krásně, ta noc je kouzelná. Je to tak zvláštní.. Máš na sobě brnění a jedeš si pro mě - na koni. Jsem ale zakletá v žabičku malinkou, chtěla bych vysvobodit slaďounkou pusinkou, ty to ale ještě nevíš.. Přijíždíš na zámek, u pasu meč a štít, nevíš ale, kam bys měl dál jít. Sloužící utekli ze strachu a hlouposti, báli se přespříliž čarodějské hrdosti. Budeš to mít těžší.. Prodíráš se houštím k bráně a jdeš přímo k mé dvorní dámě, ta o mě ale neví nic.. Stále hledáš nenacházíš, čaroděj tě vyhlíží, talentem svým marně házíš, ocitáš se za mříží. Mocný ozývá se smých.. Teď už není naděje, co to, ty se stáváš zlodějem? Vytahuješ vlásečnici, zámek lehce odmykáš, projdeš tiše tajnou chodbou, v mé komnatě se ocitáš.. Na polštářku malá žabka, u ní mocný čaroděj, vidíš jak je krásná, sladká? tak běž za ní, neváhej! Čaroděj se sice mračí, hází strašné pohledy, tebe ale nevytočí, vždyť jsi plný pohody. A on ne.. Přistupuješ k němu s mečem, vytahuješ mocný štít, v boji sebrals mocnou hůlku, teď už nevzmůže se v nic! Dlouho vzpíná se a brání, lásce se však neuchrání, couvá tiše do kouta.. Tobě srdce silně buší, žabka taky náhle tuší.. Přivírá svá malá očka, špulí silně pusinku, snad se konečně tě dočká, už jen chvíli, chvilinku! Pomalu se přibližuješ, stále víc se připravuješ, teď to příjde.. Rty se spjaly v polibek! Na polštářku spočívám, jako sladká princezna, za chvíli se z nás však stane mladý král a královna. Čaroděj jen silně zařval, láska nás ho přemohla..