V objetí zimy vločky zemi zdraví, ptáci již odlétli, hlavně ti povídaví. Mráz buší do spánků, ruce se v kapsách hřejí, lidé jdou schoulení, zas léto si přejí. To vrány v zahradách kráčejí důstojně jíním, lidé si v duchu přejí, aby zas ptáci přilétli jiní. Blíží se Vánoce, ty svátky plné shonu, rok s rokem podá si ruku, co nového každému přinese domů? Někomu zdraví, někomu peníze, dalšímu lásku, jinému děti, každý to vše mít nemůže, to už je osud, štěstí objetí. Smrt je chrámem neznámého a pozná ji každý z nás, snad není jen zbytečností, jak střep z rozbitých váz. S Novým rokem nová přání, že všechno zlé se vytratí, člověk věří znovu rád, že žít se ještě vyplatí. Šedesát let život dal, k ničemu se nechce vracet, já smířen jsem a snad všechno vzdal, vždyť už mi není dvacet. Snad přijde jaro se sluncem, to lidé znovu pookřejí, někteří však s osudem smrt jim život změní.